Bludička ze Santa Cruz!
Jak jsme potkali "Andělku" z Californie

Dnešní den se podobal tak trochu víc procházce naší domovinou...

Krajina, kterou jsme míjeli vypadala totiž přesně jako ta z turistického letáku s názvem "Šumava"! Žádné moře, žádné útesy, zato hluboký les střídal ještě hlubší. Mysleli jsme, že tenhle den moc zajímavého nepřinese, neboť jsme se cítili jak ty kůly v plotě! Mnoho našich známých poutníků souputníků se rozhodlo "lesní" část Camina přeskočit... Výhledů si totiž člověk užije poskromnu, ale nohy dostanou v kopcích pěkně zabrat! :) Naštěstí stejně jako v předchozích dnech nám cesta připravila příjemné překvapení... Podařilo se nám totiž zachránit naši známou Angelu!

Nedávno jsem psala o skupince Američanů, jejichž pochod nápadně připomínal želví procesí. Nebudete tomu věřit, ale tahle grupa zřejme vyvinula nepřestavitelnou aktivitu, neboť Angele utekli. Samotná chudák sešla z cesty a jako bludička se toulala celé dopoledne. 

Naše setkání připomínalo šťasné shledání starých známých po několika letech. My jsme cítili velkou úlevu, že jsme v lesích konečně někoho potkali a Angee spadl balvan ze srdce, neboť získala (naprosto mylné) přesvědčení, že našla přátele, kteří ví kudy kam. Komentovala to slovy "zachránili mě čeští andělé". Mám ovšem silné podezření, že skutečným důvodem tohohle vznešeného oslovení byla naše pro cizince těžko zapamatovatelná jména. 

S Angee jsme nakonec strávili celý den,  (občas) lámanou angličtinou a taky jakzykem alá ruka noha (který přišel na řadu vždy když angličtina rodilé Kalifoňanky byla nad naše síly) jsme probrali všechno od jídla, života až po americké volby a zlého strýčka kačera Donalda (myšleno Trumpa)! Protože máme na paměti moudro pana cestovatele s velkým C, Zikmunda: chovej se vždy tak, aby se Ti, co Tě potkají poprvé, chtěli s Čechy potkat i podruhé (nu prostě, nedělej ostudu ale dobré jméno), darovali jsme Angee lahev vody (kterou neměla) a taky jako správní poutníci rozdělili rovným dílem náš oběd (neboť přibalit si do batohu v horkém počasí dva jogurty neni úplně dobrý nápad a Angee už to ví :)). 

Naši cestu jsme nakonec zakončili velkým zpoceným objetím a vydali se hledat plácek ke spánku do lesa, zatímco Angela pokračovala do poutnické ubytovny. Nu a my? Vzhledem k tomu, že jsme už neměli krom rajčete a jednoho tuňáka do čeho kousnout, raději jsme hned usnuli. A šlo to poměrně jendoduše - pohádku na dobrou noc nám totiž vyprávěla sama paní máma sova, která se rozhodla usadit přímo nad náš stan. :)