Všechno je to o lidech!
Aneb každý den je plný seznamování

Naše ráno začalo pěkně zprudka - táhlým stoupákem. Díky pomalé chůzi připomínající pochod starých ohnutých babiček jsme ovšem potkali spoustu známých i neznámých tváří. A celý den byl o skvělých koupačkách a ještě lepších setkáních s lidmi! A ti Vám tady jsou, že byste se nestačili divit! 

Na vrcholku kopce, tedy v místě, kde nám všem spadla únava z těla i ze srdce, na nás čekal milý dědeček. Pověděl nám několik slov o Santiagu, vypadal jako by právě vystoupil z pohádky a nakonec nás dovedl ke kapličce, kde za nás zapálil svíčku. Blaženost nás všech z tohoto magického okamžiku byla naprosto zjevná. Jenže ouha - magie se nekonala. Dědeček nás totiž pěkně šibalsky zkasíroval. Prý že svatý Jakub potřebuje peníze. Nu, myslím, že je spíše potřebuje starý pán a vydělává si tak trochu kontroverzně. Ale co, doufejme, že si dal alespoň dobrou španělskou sušenou šunku! :)

Během naší cesty jsme už potkali mnoho úžasných lidí a inspirace tolik, že se snad ani nedá všechna pobrat. Dnešní den byl ale speciální. Seznámili jsme se Stefanií, dívkou z Německa, která se pohybuje i s batohem tak ladně, že její chůze připomíná vílu. Co víc, její kytka ve vlasech a kouzelný jemný úsměv mi říkaly, že snad víla skutečně je. Poznali jsme také mladého bohéma z Itálie, který s sebou nemá příliš věcí, ale na zádech nosí vždy a všude kytaru. Studuje filozofii, má zasněný pohled a je tak trochu chodec samotář. Namísto toho Massimo, který nejčastěji vysedává s úsměvem od ucha k uchu, po italsku si vychutnává pivo (spíše piva) a už zdáli mává a je to ten nejmilejší parťák, na kterého můžete narazit. Je prostě totálně free (tedy jak mě opravil - ne úplně, má ženu, která na něj doma čeká, ale nějaký ten týden navíc ještě počká) a potřeboval prostě vypnout. Možná se občas pozastavujete nad tím, proč není na fotce nikdo z lidí, o kterých Vám píšu. Důvod je jednoduchý, když jsme společně na jedné cestě, pláži nebo u jednoho stolu, raději si užíváme milé společnosti a foťáky necháváme stranou. Ovšem - se všemi těmi milými lidmi ze všech koutů světa připravujeme video. Bude skvělé a určitě ho uvidíte. Ovšem až přijde ten správný čas! :)

Oběd jsme si dali na naprosto famózním místě - nad tříštícími se vlnami, vysoko na útesech - téměř v nebesích! A s výhledy jsme ještě nekončili! Když jsme prošli nádhernými, upravenými vesničkami skrze klikatící se cestu obrostlou květy všeho druhu, dorazili jsme před město Llanes. Nad námi se rozléhaly pečlivě sestříhané zářivé louky - později jsme zjistili, že se jedná o golfové hřiště! Před námi mohutné hory, o které se rozrážely mraky, připomínající peřiny a pod námi leželo krásné město, které si dávalo dobrou noc s rozlehlým oceánem. Moje nohy bohužel nedokázaly tuhle krásu dostatečně ocenit, neboť měly zřejmě pocit, že je zase na čase začít trucovat. A upřímně - měly proč - cesta, která je ještě čekala, byla dlouhá, klikatá a strašně kopcovitá!

Pocit, který poutník má, když po celém dni sundá boty, by člověk ani zlatem nezaplati! A přesně ten jsme zažili s dobrým pivem v ruce v hezkém malém a taky trochu starém penzionu v Llanes. Cena za soukromý pokoj byla totiž stejná (míněno stejně vysoká) jako za palandu v albergu. Večer jsme tak trochu nepoeticky strávili přepisováním našeho blogu na jiný server, neboť nás jde prý společně Camino už příliš (což je ale moc dobře, jen čtěte a sdílejte s námi cestu dál!) a tak se rozhodli nás trochu finančně poždímat. Vesmír ale znovu zafungoval a většinu problémů se nám podařilo vykomunikovat, tedy zůstaňme spolu dál a zdá se všechno bude prostě FAAAAAAAAJN! :)