Konečně v Asturii!

Tak jsme konečně vstali za svítání! O tom, že to byla nutnost, neboť jsme chtěli dodržet slovo dané správci kempu, raději pomlčme. Podívaná to byla překrásná, neboť jsme si nejen užili vycházejícího sluníčka, ale konečně jsme dorazili do Asturie!

Je konec asfaltových silnic a bordýlku v okolí, nadešel čas překrásných výhledů na vysoké hory, úzkých přírodních cestiček mezi pasoucím se dobytkem a hučícím oceánem. Barvy zeleně, které tady uvidíte, jsou nepopsatelné - postačí ale snad věta, že z nich oči přechází.

Snídani jsme si dali v luxusní autobusové budce a díky mým novým botám jsme šlapali rychleji než kdykoli před tím! Wohoooo, skutečně svítá na lepší časy! Co víc, naše těla si konečně přivykly na větší zátěž a přestávají skučet!

Když se začalo smrákat, unaveni jsme zapluli do malé, ale zato útulné kavárny a začali přemýšlet, co dál. Před námi bylo dalších deset kilometrů anebo další noc ve stanu, tentokrát v lese. To je ovšem trochu problém, neb místní kravky (nebo můj strach z jejich noční návštěvy) nám jaksi nedovolují postavit si náš přenosný obývák, kde se nám zachce. Vesmír ale znovu zafungoval! Přála jsem si postel a dostala jsem postel! Milý barman na nás totiž šibalsky mrknul a řekl jednoduchou, ale krásnou větu: "Můžete zůstat tady!". A tak jsme si užili dokonce vanu a jediné, co nás mohlo vyrušit z tvrdého spánku, byl noční život pod okny, který neutichnul ani o půl šesté ráno. Inu, Španělé prostě slavili sobotu. Na naší ulici se sešli snad všichni obyvatelé města - jen pro pár slov a pár skleniček vína. Tenhle národ se nám líbí čím dál víc!